Příběhy z domácího hospice
Adam
Před 5 lety, pár dní před Vánocemi zvoní telefon, na druhém konci je lékařka z paliativního dětského týmu a prosí o přijetí 11letého chlapce, který chce strávit Vánoce doma s tím, že všichni budeme doufat, že to pro něho je dosažitelný cíl.
Adam potřebuje být skoro pořád na kyslíku, nepřetržitě mu do žíly kapou nutné léky, ale i přesto má už nemocnic plné zuby a prostě chce domů. V hospici svoláváme dětský tým a začínáme domlouvat propuštění Adama domů.
23. 12. přijímáme Adama do péče, nastavujeme potřebnou medikaci a plánujeme, co je třeba udělat dál, co si přeje Adámek a co jeho blízcí…
Nejbližší „nutnou akcí“ je živý Betlém - hned ten den. Díky péči zdravotníků a odhodlání rodičů to zvládl skvěle. Vánoce proběhly bez komplikací, radost z dárků a možnosti být spolu naštěstí nic nečekaného nezkazilo.
V průběhu ledna se Adam podíval i na hokej, který měl moc rád a pozdravil se s místními hokejisty. Měl z toho ohromnou radost.
Opakovaně jsme se spojovali s týmem z Motola ke konzultacím, aby měl Adam tu nejlepší možnou péči.
Přesto se na konci měsíce jeho stav začínal horšit a během několika málo dnů klidně a tiše obklopen svými nejbližšími umírá. Jeho život byl krátký, ale navzdory tomu mohl poslední týdny života být s těmi, kteří ho nejvíce milovali a on je. Moc rádi na něj vzpomínáme. Díky domácímu hospici je to možné.
Domácí hospic můžete podporovat i vy. Stačí kliknou sem: