Takové rozloučení je důležitou součástí procesu truchlení, která pozůstalým pomůže vyrovnat se se ztrátou blízkého. Loučení se také může přizpůsobit představám pozůstalých. Jak takové rozloučení může probíhat? Personál lůžko se zemřelým hezky upraví, kolem rozmístí květiny, svíčky. Připraví židle, ale třeba i deky tak, aby se pozůstalí cítili komfortně, protože místnost je chladná.
Rozloučení umožňuje dát průchod smutku a pomáhá pozůstalým vyrovnat se se smrtí blízkého, zároveň je pro pozůstalé příležitostí vyjádřit si vzájemně podporu a sdílet vzpomínky na zemřelého.
Místnost jsme vybavili jednoduše i s ohledem na hygienické předpisy, ale zárověň jsme chtěli dát místu klidný a vzdušný charakter. Proto jsme oslovili také uměleckou sklářku Lucii Houšťovou, aby zhotovila skleněnou vitráž, jako dominantu celého prostoru. Sklo se jevilo i jako vhodný materiál pro částečnou propustnost světla do suterénního prostoru. Lucie zvolila krásný motiv jinanového listu, který svým tvarem tak trochu symbolizuje rozepjaté dlaně. A zároveň je to dominantní strom přilehlého parčíku hospice, kam chodí naši pacienti často odpočívat či rozjímat a stejně tak ti, kterým někdo blízký u nás odešel. V této skleněné vitráži v jemných pastelových odstínech se tak spojuje tento pozemský život s tím, co nás přesahuje. Prostor je doplněn jednoduchým dřevěným křížem, symbolem víry a nděje. Do dřeva kříže jsou vsazeny drobné skleněné perly, které připomínají slzy. Ty jsou nejen projevem smutku, ale i vzpomínání a soucitu a také symbolizují očištění. Celek doplňují moderní svícny z broušeného betonu.
K rozloučení často patří i nějaká hudba - často ta, kterou měl zemřelý rád. Proto počítáme i se zvukovou technikou za účelem přehrání oblíbené skladby či autora. Předsíň jsme vybavili pohodlnými křesly a stolkem, abychom měli možnost zklidnit a zpříjemnit smutné chvíle pozůstalých. Každá drobnost je důležitá.
Podívejte se na fotografie z rekonstrukce, z přípravy vitráže a z hotové místnosti.